Všechno to začalo před rokem ... Byl sem jako každej jinej 15ti letej kluk, co hraje hokej, a baví ho to. Měl jsem dobře našlápnutou sezónu a vypadalo to, že bych se mohl prosadit do reprezentace do 15ti let. Už to vypadalo že se všechno povede, ale to by nesměl přít ten osudový večer. Jednou jsem tak večer šel později z tréninku (zůstal sem tam dýl, abych si dal navíc, a byl lepší než ostatní). No, tak jsem šel setmělou ulicí, a vepředu vidím maminku s kočárkem a jak se na ni nějáké 4 splodiny společnosti, nejspíš kriminálníci. V tom se ve mě hnulo svědomí a té paní sem se musel zastat. Tři jsem zbil holýma rukama, protože každej den posiluju a chodím na box. Ale ten čtvrtý na měl vytáhl zbraň. No a to byla ta chvíle, jak sem si řekl, že HRDINŮ JSOU PLNÉ HŘBITOVY, a raděj se vzdal, to mi bylo prd platné, a ten muž mě postřelil. Jelikož to bylo v zimě, tak sem omdlel a málem umrznul, naštěstí mě našel nějákej bezdomovec, kterej zavolal sanitku z mýho mobilu, kterej mi následně ukradl. Pak sem se z toho dlouho a těžko dostával. S hokejem a mojí slibnou kariérou byl konec. Asi po půl roku jsem se dal trošku dohromady, hlavně psychicky sem se trošku zvdel, a s tím mi pomohla rodina, přátelé, můj nejlepší přítel Bertík(můj králík) a moje přítelkyně. O tu jsem po chvíli přišel, protože se mnou byla jen ze soucitu, a já chtěl chvíli spáchat sebevraždu, a ošklivě sem se řezal a byl na tom moc špatně. Tak mi zbil jen Bertík. Ne však na dlouho. Před měsícem mi umřel na rakovinu, měl rok a 2 měsíce. To mě zase položilo a už nemám nikoho, kdo by mi pomohl, nebo někdo, koho bych mohl mít rád. A tohle všechno sem vymyslel úplně na šrot a balil sem na to holky

Zdroj : Přiznání z pařby.
Jinak, tohle v blízký době určitě zkusím. DD

17.8.2013 : A ono to funguje.