| BÃlinou se už nÄ›kolik týdnů prohánÄ›li kruté deÅ¡tÄ›. Lidé upadali do těžkých depresà z nedostatku sluneÄnÃho svÄ›tla a bezdomovci umÃrali na zápal plic. Od tÄ›chto problémů se ale držela dál Martina, tÅ™icetiletá žena bydlÃcà v nejvyÅ¡Å¡Ãm poschodà jednoho z panelových domů. Pracovala z domova a už pár let byla sama, stýskalo se jà po mužské spoleÄnosti. Když byly deÅ¡tÄ› nejhorÅ¡Ã, sedávala u okna a koukala na pomalu umÃrajÃcà mÄ›sto.
Jednoho dne se ale stalo nÄ›co zcela Å¡okujÃcÃho. Když opÄ›t pÅ™isedla k oknu s hrnkem kakaa, vÅ¡imla si, že na jejÃm parapetÄ› sedà neznámý muž. ObleÄen byl v elegantnÃm bÃlém obleku. I když na nÄ›j prÅ¡elo, neklepal se. S velkým pÅ™ekvapenÃm otevÅ™ela okno a dali se do Å™eÄi. Na prvnà pohled jste z nÄ›j mÄ›li dobrý pocit, zářil charismatem jako nikdo jiný. VysvÄ›tlil MartinÄ›, že je velmi osamÄ›là a potÅ™ebuje ženskou spoleÄnost, povÃdánà mu prý staÄÃ. Nikdy nebyl schopen odpovÄ›dÄ›t na otázky, které se týkali jeho bydliÅ¡tÄ›, způsobu jakým se na parapet dostává nebo toho, jestli chce skoÄit. Vždy se jen usmál a pokraÄoval v normálnà konverzaci. Když si Å¡la pro jÃdlo, nebo si odskoÄila na toaletu, hned zmizel… prostÄ› tam nebyl.
Takhle to probÃhalo nÄ›kolik dalÅ¡Ãch dnů.
Oba se velmi sblÞili, dokonce mezi nimi pÅ™eskoÄila jiskra. Jednu noc se ale vÅ¡e zmÄ›nilo. Po menÅ¡Ã flirtovacà Ätvrthodince jà vyzval, aby se k nÄ›mu pÅ™ipojila. ChvÃli váhala, ale nakonec to udÄ›lala. SedÄ›la tam, se svým nápadnÃkem a vÅ¡e se zdálo být velmi romantické. Muži věřila, ale stejnÄ› se držela parapetu, jen tak, pro jistotu. Asi tÅ™icet minut bylo ticho, oba se na sebe jen dÃvali. Muž jà nabÃdl ruku, ona jà po pár vteÅ™inách sevÅ™ela. TeÄ ale vyslovil pÅ™ekvapujÃcà slova:
"PojÄ, skoÄÃme a budeme spolu napořád. Ty vÃÅ¡, že tÄ›
miluji a já vÃm, že ty milujeÅ¡ mÄ›. Nebude to bolet."
Vám se tato vÄ›ta může zdát dÄ›sivá, zlá nebo bláznivá. Ona byla vÅ¡ak tak okouzlená, že kývla na souhlas. Když se ale chystali, pustit svá tÄ›la do volného pádu, slyÅ¡ela Martina jakýsi tajemný hlas uvnitÅ™ jejà hlavy, který jà řÃkal, aÅ¥ se ho pustà a neskáÄe. Tento hlas byl stokrát silnÄ›jÅ¡Ã než city k cizÃmu muži, a tak unikla z jeho sevÅ™enÃ. On se ale pustil a ladnÄ› padal k zemi, kde se tÄ›snÄ› pÅ™ed dopadem jakoby rozplynul v mlhu. S hrůzou se dostala zpátky do bytu a odtud až do pÅ™ÃzemÃ. Tam na ni ale Äekala podivnost jeÅ¡tÄ› vÄ›tÅ¡Ã, než to, co se doposud stalo. Nikde nebylo jeho tÄ›lo, krev, ani žádná jiná stopa po nárazu tÄ›la o beton.
Brzy po skonÄenà dešťů, mÄ›stem otřásla vlna záhadných úmrtà žen, které ukonÄily svůj život skokem z velkých výšek. Spojovala je jen samota, a tÃm pádem možná deprese. S jiným racionálnÃm vysvÄ›tlenÃm pro důvod jejich skoku, policie nepÅ™iÅ¡la. Martina nejspÃÅ¡e jako jediná vÄ›dÄ›la, kdo je ke skoku pÅ™imÄ›l. |
